- historie

Poloha

Tato vesnička leží na říčce Budějovičce či také Rokytce asi 3,5km od Jaroměřic n/R. v nadmořské výšce 431m n.m. Prochází zde železniční trať Okříšky-Znojmo.Na jihozápadní straně je rozsáhlý Bohušický rybník o rozloze 17ha a pod ním mlýn. Obec je spojena s okolím silnicí vedoucí do Jaroměřic n/R. a na jihovýchod do Blatnice. Poštu, zdravotní  a matriční obvod, faru a školu má v Jaroměřicích n/R..

Vznik názvu obce

Název této obce je odvozen od osobního jména Bohuš, Bohuše, Bohumil, což svědčí o založení v křesťanském období. V roce 1355 se psala Bohuschycz, v roce 1381 Bohussicz, v roce 1448 Bohussicze, v roce 1481 a 1526 taktéž, v roce 1528 Bohussycze, v roce 1532 Bohusijce, v roce 1609 Baussycze, v roce 1671 Bausitz, v letech 1718, 1720 a 1751 Bauschitz, v roce 1846 Bauschitz, Baussice, Bohušice, v roce 1872 Bauschitz, Bohušice.

Počet obyvatel

V roce 1834 zde žilo 214 obyvatel v 35 domech. Roku 1843 byl počet o dva obyvatele vyšší, tedy 216 obyvatel v 38 domech – z toho 105 mužů a 111 žen. Roku 1850 217obyv., v roce 1880 285 obyvatel a 43 domů, v roce 1921 292 obyvatel a 44 domů, v roce 1930 275 obyvatel a 51 domů a v roce 1950 222 obyvatel a 54 domů. V současné době (rok 2000) má 122 obyvatel a 54 domů (+ 2 stavby).

Vznik, prodej a koupě

Ve vesnici seděl už od dob slovanského osídlení vladycký rod na tvrzi uprostřed, takže ves vznikala a rozrostla se v podtvrzí. I když první zmínka je až v deskovém zápisu z roku 1355, je zato tento zápis v jistém směru významný.

Podle něho Racek z Bulíkovic převedl na Markvarta z BOHOŠIC, svého to sestřence, na jeho dědice a vnuky, ves Bulíkovice s veškerým příslušenstvím. Roku 1365 koupili bratři Nevlas a Markvart z Lesonic od Petra z Bohušic dvůr, mlýn jeden lán v Bohušicích za 70 hřiven grošů. Petr z Bohušic přešel téhož roku do Odunce, kde upsal manželce Vaňce 2 lány a všechno co tam měl. Roku 1369 prodal Markvart z Lesonic  svůj bohušický majetek Nevlasovi z Lesonic. Roku 1371 se Nevlas z Lesonic spolčil s Jakubem z Županovic na majetek lipaňský i bohušický a na část majetku po otci v Županovicích. Roku 1372 prodali louku u popovických hranic Kristiánu a Martinovi, měšťanům z Budějovic, za 10 kop grošů.

Nevlas zřídil roku 1734 minoritům ve Znojmě zbožnou nadaci. Roku 1379 je náhle polovina tvrze, dvora, popluží a ostatního majetku v Bohušicích v rukou Smila z Police. Roku 1381 prěvedla Markéta z Bohušic obvěnění od Nevlasa na Vítka z  Jakubova.Smil z Police svůj bohušický majetek prodal roku 1374 Ješkovi Koňasovi ze Stošíkova a ten jej roku 1385 převedl na Nevlasa z Lesonic. V převedeném majetku byla tvrz, svobodný dvůr, pět lánů a jeden poplatný podsedek s příslušenstvím. V roce 1409 držel Bohušice nebo jejich část Vznata Hecht z Rosic. V roce 1412 obvěnil Jan z Bohušic svou manželku Voršilu tím, co měl na allodiálním dvoře v Bohušicích, na tamním mlýně, lidech, polích a všem, co tam vlastnil. Obvěnění přijímal jménem Voršily Beneš z Krhova patrně její blízký příbuzný. Bohušice se octly v držení Stibora z Mezimostí, který v roce 1416 obvěnil svou manželku Ofku na tvrzi,dvorem a vším, co v bohušicích měl v 80 hřivnách.

V roce 1437 už Stibor z Bohušic, kdysi z Mezimostí, nežil a jeho dcera už byla provdána za Dětru z Ratišovic, kterého onoho roku přijala na spolek ve všem, co měla v Bohušicích. V roce 1447 se v Bohušicích píše Diva, kterého spolu s Vilémem z Bolíkovic pohnal před právo Ctibor z Okrašovic. Diva z Bohušic držel však tehdy jen část vsi. V roce 1437 prodal totiž jakýsi Jindřich z Budějovic Dětrovi z Ratišovic a jeho manželce Johance dvůr v Bohušicích s příslušenstvím. Johanka vzala roku 1481 na spolek v bohušickém zboží syna Hynka, který se psal také Dětra. Ten byl buď pečlivý hospodář nebo nimrod. Paní máteř naneštěstí vzala syna do spolku a soudy spolek rozbily. Roku 1492 museli tvrz, dvůr i ves předat novému majiteli Zikmundovi z Manova. Nový majitel Bohušic pan Zikmund Man z Manova se oženil s Kateřinou z Hlinného a obvěnil ji na tvrzi, dvoru, vsi a mlýně v Bohušicích. Po něm držel Bohušice Václav Man z Manova a Alex z Chlévského. Leč roku 1522 už je držel Jan Kuna z Kunštátu. Patřila mu však jen polovina vsi a o tu přišel roku 1531, kdy byla odhádána a přidělena vladykovi  Janu z Hrochova. Druhá polovina byla v držbě jednoho z Perštejnů.

Roku 1566 seděl na Bohušicích Jan Herynk ze Sloupna a vedle něho tam byl jeho společník jakýsi Tandaryáš Bulla z Bořitova, který kromě zvučného jména v letech 1600-1608 držel i Kostníky na Jemnicku, méně však svou manželku Johanku. Bohušice s podílem Vicenic a s pivovarem vložila spolu s ostatním svým velikým majetkem paní Kateřina Meziříčská z Lomnice, provdaná za Zikmunda z Tiefenbachu, r. 1609 svému manželu podle předstírané kupní smlouvy, a ten Bohušice s pivovarem a příslušenstvím převedl na Petra Rechenberka ze Želetic. Nový majitel prodal však už roku 1615 v úterý Bohušice s 12 poddanými ve Vicenicích a s bohušickou tvrzí za 19500 zlatých moravských Arnoštu Štokhornarovi ze Storejnu a jeho manželce Kateřině, rozené z Terešova, bez halíře v hotovosti, což byla věc nebývalá.

Arnošt Štokhornar se zapletl v roce 1619 do povstání proti králi a byl mu za to jeho majetek zkonfiskován. Odhadli jej na 18000 zlatých. O polovinu se však hlásila jeho manželka Kateřina a dostala proto 9000 zlatých, srazilo se jí   však 500 zlatých, protože na bohušickém zboží vázlo ještě 1000 zl. dluhů. Královská komora prodala pak v roce 1628 bohušické zboží s poddanými ve Vicenicích a s domem ve Znojmě Gerhartovi z Questenberka  a od té doby parřily pak  Bohušice s poddanými ve Vicenicích a s domem ve Znojmě k jaroměřickému panství.

Vývoj

Před třicetiletou válkou bylo v Bohušicích 21 usedlostí, z nichž zůstalo osazeno 17 a 4 zpustly. Do r.1671 byla osazena znovu 1 usedlost. V této době bylo ve vsi ze starých usedlíků 7 celoláníků, 1 pololáník a 9 domkářů, z nových 1 celoláník. Zbývající zůstaly prázdné. Podle Tereziánského katastru bylo ve vsi 640,1 měřic orné půdy, 4,2 měřic zahrad, 4 měř. lad, 49,2 měř. pustin a 3 měř. pastvin, z luk 41 fůr sena. Byl zde vrchnostenský dvůr o rozloze 349,2 měř. polí, 60 měřic lad, 5 měř. zahrad, z luk dostával 32 fůr sena a 16 fůr otavy. Robotovalo zde 12 sedláků s 1 volem 6 dnů v týdnu a 4 chalupníci s 1 pěším 3 dny v týdnu a v létě sedláci navíc s 1 pěším 6 dnů v týdnu.Chovalo se zde 31 koní, 9 volů, 59 krav, 19 kusů mladého dobytka, 40 kusů obyčejných a 544 kusů zušlechtělých ovcí  a 21 vepřů. Průměrný stav dobytka u usedlosti byl 2 koně, 2 krávy, 1 kus mladého dobytka, 2 ovce a 1 vepř.

Zvraty

Zdejší poddaní se v roce 1775 zůčastnili nevolnického povstání, které se v červnu a červenci r. 1775 zmocnilo celého jaroměřické panství. Opětovaně se podíleli na robotní vzpouře v roce 1821, která vypukla v části Znojemského kraje. Během ní byla ves obsazena padesáti granátníky. Přesto zde byl založen požár u místního rychtáře, kterému jako zastánci vrchnosti neposkytli sousedé pomoc. Dva zdejší učástníci vzpoury, Jiří Urbánek a Šimon Svoboda, byli zatčeni. V letech 1749 a 1787 použili představení obce na stvrzení katastru pečeť o průměru 26mm, v jejímž poli je cihlová městská brána s hradbami. Opis zní SIGILLVM. PAGI. BAVSCHITZ. Rychtářem byl v r. 1749 Jiřík Kloud, pulmistrem Vávra Krejčí. Desátky byly odváděny panství Jaroměřice a faře v Jaroměřicích. Místem trhu pro ves bylo město Třebíč.

Popis obce

Domy ve vsi byly nízké s malými okny, stavěné z kamene nebo z nepálených cihel, střecha byla pokryta slaměnými došky a byla společná pro obytnou část a chlévy. Pouze dva domy byly pojištěny proti ohni. Ke kvalitnějším stavbám patřil vedle vrchnostenského dvora z cihel s kvalitní krytinou jednopatrový mlýn o třech složeních s jednou pilou, který zaměstnával tři dělníky. Hospodářská půda v r. 1900 měla výměru 487ha, z toho pole 404, lesy 42, louky 27, pastviny 7, zahrady 7ha. Počet dobytka v témže roce:koně 43, skot 207, krav 24 kusů. Katastr obce měl v roce 1950 výměru 526ha. Většina obyvatel se živila zemědělstvím. Z živností a řemesel se v roce 1911 uvádí jen 1 hostinec a 2 krejčí, v roce 1924 1 hostinský, 1 kovář, 3 krejčí a 1 obuvník. Místní průmysl: mlýn (1911), později mlýn s pilou  (1924, 1939). Obec byla elektrifikována ZME v Brně v r. 1928.I po skončení 2.světové války zůstalo hlavním zaměstnáním zdejších obyvatel zemědělství. JZD v Bohušicích bylo založeno v r. 1952, v r. 1957 mělo 50 členů a obdělávalo 330ha zemědělské půdy. Po roce 1945 byly v obci postaveny kravín, 2 vepříny a prodejna potravin. Avšak nyní je kravín nevyužit. Domy jsou opravené a přestavěné, ale většina z nich je stále z kamene.  V  roce 1997  byla  do  obce zavedena  pevná telefonní linka pro všechny občany. V roce 1999 byl do obce zaveden plyn a koncem roku 1999 byl spuštěn. Ve vesnici  bylo také uloženo potrubí veřejného vodovodu.

Začlenění

Do roku 1849 byly Bohušice součástí panství Jaroměřice. V roce 1850 byly začleněny do politického okresu Znojmo. V oblasti soudní správy náležely Bohušice pod pravomoc Okresního soudu Moravské Budějovice. V  letech 1850 až 1874 zahrnovaly Bohušice i obec Popovice. Od r. 1990 mají Bohušice samostatný obecní úřad, předtím od r. 1980 náležely pod MěNV Jaroměřice n.R..

Památky

Z památek je zde kaplička na návsi z 18.století, boží muka za obcí a několik křížů v polích. V zahrádce u kapličky je pomník padlým v první světové válce. Je zde také archeologické naleziště z období neolitu a novějších kultur. Pod hrází rybníka jsou nápadné skalní výchozy tvořené cordieritickou rulou s drobnými granáty.

Pověst

Jelikož mají Bohušice velký rybník, povídá se že je v něm vodník. Ten se jednou v podvečer proměnil ve velký kus chleba a když šla přes lávku šetrná selka, vzala chléb do zástěry. Zlobilo ji, jak  lidé s Božím darem zacházejí. Jenže chleba v zástěře byl stále těžší a těžší. Selka se podívala a -ejhle- vodník. Úlekem zavýskla a zelený mužík se smíchem zmizel v šeré hlubině…